Blog Tak trochu o hov..ě

Tak trochu o hov..ě

Rád bych se s vámi podělil o jeden příběh z natáčení. Náš poslední test Superbu. Lilo jako z konve. Ale s tím se nedá nic dělat, jednoduše se točí, i kdyby trakaře padaly a Pepík měl TBC a bral kortikoidy.  Seš sakra velkej chlap, to zvládneš. Kameraman si vybral moc hezké místo. Bohužel -  nevím jak se to stalo – ale jsem si jist, že 5 kilometrů po cestě dál ani zpátky nebylo, ale tam kde jsme zastavili – bylo. Hovno velký jak termitiště. Když jsme kolem auta chodili, museli jsme se mu vyhýbat, ale jinam už se jet nedalo, byl tam totiž, dle kameramana, moc hezký průhled přes auto na vodu a do lesa a za autem byly ve sněhu vyjetý koleje jak od Lady. Výtvarno zvítězilo. V duchu jsem uzavíral sázky, kdo se v tom kobylinci vymázne první. Ten kůň, co ho tam udělal, musel škytat ve stáji jak kráva. Myslel jsem na něj, na pacholka, víc než na Superb. Teda jedna věc mě napadalo, a sice - že až se v tom někdo projde a pak to na podrážce obtiskne na koberečky Laurin Klement, budu to dejchat celý den. Nechápu jak to, že takový inteligentní zvíře, jako kůň, nechodí na mísu. Dobře to dopadlo. Naše navigace kolem auta a kobylince neměla chybu. Výtvor neznámého koně tam zůstal číhat na jinou oběť a její boty.
Aby ale tenhle příspěvek nebyl úplně o "hovně" - přikládám pár fotek, jak vznikají záběry za jízdy, kdy jsou v autě nalepený čipovky, světlo, a kdy nezbytná "tejpa" a přísavky připevní vše na své místo.

Zdar - Pepé